JUNG-ČCHUN ČCHÜAN (wing chun)

Jung-čchun čchüan, někdy také jung-čchun kung-fu je dnes nejpopulárnější styl tzv. jižního šaolinu, rozšířený po celém světě.

Původ

Podle legendy tento styl vytvořila čchanová mniška Wu-mej (čínsky: 伍枚 Wu Mei, kantonsky: Ng Mui), která ovládala jak šaolinské vnější styly, tak wutangské vnitřní styly wušu.

Existuje ale i jiná legenda, která popisuje vznik jung-čchun zjednodušením starého stylu šaolinského čchüan-fa, k čemuž mělo dojít začátkem období vlády dynastie Čching, kdy byl šaolinský klášter zrušen a místní mistři se rozprchli po celé Číně, kde se v ilegalitě většinou živili jako učitelé bojových umění.

Základní znaky

Styl jung-čchun se vyznačuje poměrně přímočarými technikami na krátkou vzdálenost, propracovanou prací rukou, vysokými postoji a nízkými kopy. Ve školách jung-čchun se cvičí i se zbraněmi, především s dlouhou holí kun a krátkými šavlemi pa-čan-tao.

Popularizace

Jung-čchun je velice populární styl kung-fu zejména díky tomu, že jej v mládí cvičil slavný Bruce Lee, hrdina akčních filmů 70-tých let minulého století. Také začátkem tohoto století vznikla řada filmů o stylu jung-čchun, nejznámější je asi trilogie s názvem Ip Man, kde titulní roli velmistra stylu sehrál výborný Donie Yan. 

Název

Jung-čchun čchüan (čínsky: 詠春拳 yong chun quan, kantonsky: wing cheun kyun) znamená doslova "box opěvující jaro", ale podle legendy se jedná o osobní jméno Wu-mejiny první žačky, mistryně Jen Jung-čchun (pchin-jin: Yan Yong chun, kantonsky: Yim Wing cheun), podle které svůj nový styl pojmenovala. A protože osobní jména se obvykle nepřekládají, měli bychom správně uvádět pouze překlad "box Jung-čchun".

Existuje i jiná varianta názvu tohoto stylu, který se píše jinými znaky, ale čte se stejně: jung-čchun čchüan 永春拳 . Znak jung 永 znamená "nekonečno", proto se název v tomto případě překládá jako "box věčného jara". Říká se, že v klášteře Šaolin bývala dnes již neexistující budova se jménem "Hala věčného jara" jung-čchun tchang 永春堂, jejíž jméno bylo inspirací k pojmenování tohoto stylu.

Shodou okolností existuje v jihočínské provincii Fu-ťien oblast, která se jmenuje Jung-čchun a zdejší "styl fuťienského bílého jeřába" se tak v čínštině nazývá jung-čchun paj-che čchüan 永春白鶴拳 . Vztah těchto dvou stylů je ovšem nejistý. Každopádně bez ohledu na použité čínské znaky, výslovnost jména jung-čchun je stále stejná.

Nesprávné názvy

V této souvislosti ještě musíme uvést na pravou míru, že různé školy (zejména pak evropské organizace) používají různé jiné tvary názvu, jako jsou např. yong-tjun, ving-tsun, wing-tsung apod. To všechno jsou však jednoznačně nesprávné přepisy a patvary, které by se skutečně neměly v textech objevovat. Nejen že jsou tyto názvy nesmyslné, protože sami Číňané slovo jako ving-tsung neznají a nerozumí mu, ale jsou i matoucí pro Evropany, kteří se v takových názvech většinou nevyznají.

Chápeme tento nezdravý jev, ke kterému dochází u některých škol jen v rámci snahy o odlišení se od konkurence, kvůli budování jakési pochybné "obchodní značky" (neboť někteří lidé si z wušu kungfu dělají pouze podvodný byznys, založený čistě na naivitě lidí). Jedná se tedy o vynález učitelů, kteří se takto chtějí odlišit od jiných škol.

I tak je to ale naprosto nesprávně zvolený přístup. Představte si, že by například nějaká škola karate začala používat název "garate" nebo třeba "karating" a tvrdila vám, že jde o tradiční japonské umění... Proto pozor na vychytralce, kteří vám budou do očí tvrdit, že vás naučí tradiční čínské umění, přitom neumí ani správně napsat název své školy, zato si vám řeknou o přemrštěné kurzovné. Často se přitom jedná o jedince, kteří sami byli svými učiteli takto obelháni.

To je v našich končinách naneštěstí celkem častá situace. Proto bychom měli být při výběru školy velmi opatrní.