Čínské zbraně
Základní zbraně, které se u nás naučíte používat, jsou: rovný meč ťien, šavle tao, bojový vějíř šan nebo dlouhá hůl kun.
Dlouhá hůl kun
Dlouhá hůl se nazývá kun (čínsky: 棍 , pchin-jin: gùn). Bývá to přibližně 180 cm (podle výšky postavy) dlouhá dřevěná hůl, vyrobená ideálně z pružného dřeva. Nejvhodnějším materiálem je tzv. čínská růže.
Dlouhá hůl je základní zbraní šaolinského kungfu. Z obyčejné poutnické hole dokázali staří mistři tvrdým tréninkem učinit obávanou zbraň. Tato tradice má svůj podklad ve skutečnosti, že mnichům nepříslušelo nosit a zacházet se zbraněmi. Kun se používá v mnoha školách severního i jižního šaolinu, čchang-čchüan, jung-čchun (wing-chun) i dalších.
Šavle tao
Šavle neboli "zahnutý jednosečný meč" se ve wušu nazývá tao (čínsky: 刀 , pchin-jin: dāo). Nejčastěji jde o jednoruční sečnou zbraň s ocelovou čepelí, která se směrem ke hrotu rozšiřuje do podoby jakési "mačety". V různých školách se však používají různé tvary šavlí.
Existuje mnoho variant této zbraně, která byla historicky především zbraní vojáků, ale také povstalců nebo banditů. Šlo pravděpodobně o nejběžnější typ chladné zbraně vůbec. Dnes se s tao cvičí nejen ve vnějších šaolinských stylech, ale i ve vnitřních stylech wutangských.
Vějíř šan
Bojový vějíř je nazývaný šan (čínsky: 扇 , pchin-jin: shàn). Většinou je kolem 30-ti cm dlouhý, vyrobený ze dřeva či bambusu, potažený odolnou tkaninou. Existují i kovové nebo moderní plastové vějíře.
Vějíř byl ve staré Číně běžnou záležitostí, používali je muži i ženy nejen v horkých letních dnech, ale i jako módní doplněk oblečení. Protože jste ho mohli mít kdykoliv po ruce aniž by vzbuzoval v druhých lidech ostražitost, byl šan pro obranu i útok velmi příhodný a jeho bojové využití na sebe nenechalo dlouho čekat. V rukou cvičeného mistra se mohl stát velmi nečekanou, překvapivě účinnou až zákeřnou zbraní.
Dvoudílná hůl šuang-ťie-kun
Dvoudílná hůl se nazývá šuang-ťie-kun (čínsky: 雙節棍 , pchin-jin: shuāng jié gùn). Sestává ze dvou krátkých tyčí z tvrdého dřeva spojených šňůrou. U nás je tento typ zbraně známější jako nunčaku, což je název používaný na ostrově Okinawa. Délka každého z obou ramen je asi 30 cm (podle délky předloktí), zatímco délka šňůry kolísá přibližně mezi 10-ti až 20-ti cm. Tato zbraň se používá v šaolinských stylech, také v některých školách jung-čchun (wing-chun). Nejbližší příbuznou zbraní šuang-ťie-kun je slavná šaolinská třídílná hůl san-ťie-kun.
Mnoho lidí dnes považuje za nejlepší materiál pro bojové uplatnění šuang-ťie-kun kovové tyče spojené ocelovým řetězem, ale ve skutečnosti se kovový materiál historicky nepoužíval kvůli jisté nepraktičnosti (kov vydává zvuk, který na sebe snadno upoutá pozornost, jeho lesklý povrch má také demaskující efekt, navíc je kluzký a hůře se drží; řetěz krom toho, že chrastí, se snadno zasekává, což zhoršuje pohyb ramen), proto jsou kovové šuang-ťie-kun převážně doménou moderní doby.
Není jednoznačné, zda tato zbraň vznikla modifikací rolnického náčiní (cepu na rýži), nebo jestli jde o vynález šaolinských mnichů. Šuang-ťie-kun nejvíce zpopularizoval čínský akční idol Bruce Lee v 70. letech minulého století, protože je použil ve svých nejslavnějších filmech Čínská spojka, Cesta Draka, Drak přichází a také Hra smrti.
Meč ťien
Rovný meč s oboustraným ostřím se nazývá ťien (čínsky: 劍 , pchin-jin: jiàn). V zásadě jde o jednoruční sečnou ale hlavně bodnou zbraň s ocelovou čepelí, která se směrem ke hrotu zužuje.
Historicky byl ťien především zbraní aristokracie a vyšší šlechty. Pro jeho lehkost, pružnost a eleganci se stal oblíbenou a hlavní zbraní stylu tchaj-ťi-čchüan. Dnes se ťien cvičí nejen ve vnitřních wutangských stylech, ale i ve vnějších stylech šaolinských.
